Veřejné prostory v územně plánovacím procesu Dílčí zpráva výzkumného úkolu Grantové agentury ČR za rok 2002

Řešitelka projektu: Ing.arch.Vladimíra Šilhánková, Ph.D. Garant projektu: Doc. Ing. arch. Jan Koutný, CSc.

1. Návaznost řešeného úkolu Při práci na řešení výzkumného úkolu ve 2. roce řešení bylo navázáno především na výsledky práce z prvního roku řešení výzkumného úkolu. Tyto výsledky, které byly shrnuty v dílčí zprávě o řešení grantového projektu za rok 2001 byly v některých částech dále rozpracovávány do větší podrobnosti, jiné části byly zpracovány nově v návaznosti na výsledky předchozích fází.

Návrh předkládané dílčí zprávy k výzkumnému úkolu "Veřejné prostory v územně plánovací praxi" je vyjádřením snahy sjednotit dosud ne zcela související aktivity do jednoho problémového celku a zkoumat otázky VP komplexně v jeho společenských, urbanisticko architektonických a výtvarných, ekonomických a realizačních souvislostech.

2. Postup řešení Práce ve druhém roce řešení na výzkumném úkolu navazuje jednak na výsledky předchozí činnosti řešitelk a garanta výzkumného úkolu a zejména na výsledky řešení výzkumného úkolu v prvním roce jeho řešení. Výsledn práce ve 2. roce řešení úkolu s ohledem na komplexnost pojetí a s přihlédnutím ke konkrétnímu odbornému zaměření řešitele rozčleněny do následujících problémových okruhů:

1. Dělení veřejných prostorů 2. Typy veřejných prostorů 3. Systém veřejných prostorů 4. Základní plánovací úrovně a nástroje 5. Plánovací úrovně a nástroje - město, městský čtvrť a lokalita 6. Využitelné nástroje územního a strategického plánování 7. Metodický fond VP

Metody práce a způsob řešení výzkumného úkolu vycházejí ze stanovených cílů. Ve druhém roce řešení úkolu byly zkoumány zejména otázky vazeb problematiky veřejných prostorů na související vědní a plánovací disciplíny, zejména na problematiku sociologického a sociogeografického zkoumání veřejných prostorů a možnosti využití poznatků těchto vědeckých disciplin pro využití při zapojování problematiky veřejných prostorů do územně plánovací praxe. Byly zkoumány metody hodnocení úspěšnosti veřejných prostorů, stejně jako metody zapojování veřejnosti do plánovacích a realizačních procesů (participace veřejnosti). V rámci těchto zkoumání se řešitelka úkolu zúčastnila v lednu 2002 programu Nadace Partnerství týkajícího se výuky komunitní práce, facilitace projednávání projektů s veřejností. Na tento výukový program potom navázala stáž v nadaci Project for Public Spaces v USA, kde řešitelka studovala praktické fungování participace veřejnosti při přípravě projektů pro veřejná prostranství v prostředí rozvinuté demokracie.

Vedle toho bylo zkoumáno propojení problematiky veřejných prostorů do obecnějšího rámce tvorby trvale udržitelného prostředí. V rámci tohoto objektu zkoumání byly podrobeny důkladné analýze zejména tvořící se nástroje monitoringu trvalé udržitelnosti tzv. indikátory trvale udržitelného života. V této souvislosti jsme se zúčastnili i Národního semináře k trvale udržitelnému rozvoji 20.6.2002 na Ministerstvu životního prostředí v Praze a navázali komunikaci s Regionálním environmentální centrem, Ústavem pro ekopolitiku a Českým ekologickým ústavem. Z hlediska našeho zkoumání se domnívám, že z navržené sady společných evropských indikátorů trvale udržitelného života se problematiky veřejných prostorů výrazně dotýká indikátor A.4. "Dostupnost místních veřejných prostranství a služeb". Domnívám se proto, že je žádoucí v budoucnosti neuzavírat problematiku veřejných prostorů do úzkého rámce architektonické a urbanistické tvorby, ale naopak rozšiřovat její širší rámec (environmentální, společenský apod.).

V rámci řešení výzkumného úkolu v této etapě byla rovněž uspořádána odborná konference s názvem "Veřejné prostory a život města", jejímž cílem bylo přispět ke zhodnocení a propojení současného výzkumu a praxe v oblasti veřejných prostorů, a to nejen v oblasti urbanismu a architektury, ale i v oblasti péče o životní prostředí, oblasti sociologie, sociální geografie a psychologie. Konference byla určena pro pracovníky samosprávy a státní správy - pro pracovníky útvarů hlavního architekta, útvarů rozvoje měst, stavebních úřadů, ale i pracovníky odborů kultury nebo správy městského majetku; projektanty i vědecké, výzkumné a pedagogické pracovníky, prostě pro všechny, kdo se problematikou veřejných prostorů zabývají; neboť ti všichni vzhled a fungování našich veřejných prostorů a tím i celkově našich měst výrazně ovlivňují. Na konferenci bylo předneseno 12 příspěvků z různých pohledů na problematiku plánování a tvorby veřejných prostorů. Konference se zúčastnilo cca 70 odborníků.

Poznatky ze druhého roku řešení výzkumného úkolu - zejména z účasti na vzdělávacích programech, konferencích a stáži v USA budou využity při řešení metodických otázek v další etapě řešení výzkumného úkolu.

3. Přehled výsledků, prezentace, akce

Dílčí cíle formulované v zadání výzkumného úkolu pro druhý rok řešení byly v průběhu řešení 2. roku úkolu splněny.

V následujícím textu (v návaznosti na problémové okruhy uvedené v kapitole 2.) je uveden přehled výsledků za druhý rok řešení výzkumného úkolu:

1. Dělení veřejných prostorů (Šilhánková) Rozpracování pracovního metodického materiálu, který navrhuje základní kritéria pro dělení veřejných prostorů z pohledu jejich možného zapojení do územně plánovacího procesu.

2. Typy veřejných prostorů (Šilhánková) Rozpracování pracovního metodického materiálu, který hodnotí veřejné prostory z pohledu tvorby jejich systému.

3. Systém veřejných prostorů (Šilhánková, Koutný, Vítek) Rozpracování metodického materiálu vč. pokusu o zpracování podkladového materiálu pro tvorbu generelu veřejných prostorů pro modelový případ města Hradce Králové vytvářející podklady k dalšímu zkoumání.

4. Základní plánovací úrovně a nástroje (Šilhánková, Koutný) Metodický materiál vytvářející úvod k dalšímu zkoumání. Tento materiál navazuje na předešlé fáze řešení výzkumného úkolu a vychází z rozboru současných územně plánovacích dokumentací a podkladů.

5. Plánovací úrovně a nástroje - město, městský čtvrť a lokalita (Šilhánková, Koutný, Vrubel) Písemný metodický materiál vytvářející rámec pro další části výzkumného úkolu.

6. Využitelné nástroje územního a strategického plánování (Šilhánková, Kučerová, Vrubel) Písemný materiál vytvářející podklady k dalšímu pokračování výzkumného úkolu. Tento materiál zkoumá zejména otázky vazeb problematiky veřejných prostorů na související vědní a plánovací disciplíny, zejména na problematiku strategického plánování, sociologického a sociogeografického zkoumání či problematiku tvorby trvale udržitelného života.

7. Metodický fond veřejné prostory (Šilhánková, Koutný, Čablová, Pokludová, Prokopová) Průběžně doplňovaný textový a obrazový materiál k problematice veřejných prostorů.

Teoretické výsledky byly zapracovány jednak do odborných textů (příspěvků na odborných konferencích a do článků do odborného tisku) a jednak ověřovány v praxi na Útvaru hlavního architekta Magistrátu města Brna, Oddělení rozvoje města a Odboru hlavního architekta Magistrátu města Hradec Králové.

V návaznosti na řešení úkolu podnikla řešitelka v měsíci listopadu studijní cestu do USA.

V rámci druhého roku řešení úkolu probíhala komunikace se státními orgány a istitucemi, které mohou ovlivnit aplikaci výsledků výzkumu do praxe. Jedná se zejména o Ministerstvo pro místní rozvoj, Ústav územního rozvoje (vazba na nově připravovaný stavební zákon), ale i instituce ochrany a tvorby životního prostředí, jako je Regionální environmentální centrum, Ústav pro ekopolitiku či Český ekologický ústav.

Ze získaných poznatků, cest, knižních a dalších pramenů, zpracovaných materiálů a studií byl doplněn metodický fond "Veřejné prostory".

Presentace dílčích výsledků řešení úkolu se uskutečnila na mezinárodních konferencích "Visegrad Agenda 21", Praha 4.-6.4.2002, Great Market, Great Cities, New York, 9.-11.11.2002 a v rámci konference "Veřejné prostory a život města", Brno 24.10.2002, která byla v rámci 2. roku řešení výzkumného úkolu uspořádána na Fakultě architektury VUT v Brně. Dále se řešitelka zapojila do permanentní internetové konference probíhající na serveru americké nadace Project for Public Spaces - public.spaces@topica.com.

3.1. Dělení veřejných prostorů

Jak bylo vysledováno již v prvním roce řešení výzkumného úkolu lze veřejné prostory dělit z mnoha hledisek, jako je jejich základní forma / charakter, jejich význam, funkce, dopravní zátěž, existence zastřešení či poloha vůči rostlému terénu (základní dělení viz. Dílčí zpráva výzkumného úkolu za rok 2001). Je zřejmé, že ne všechna tato třídící hlediska mají z pohledu územně plánovacího procesu stejný význam. Pro uplatnění problematiky veřejných prostorů v územně plánovací praxi jsem vytipovala (vedle základních dělení podle formy / charakteru veřejných prostorů) dvě základní hlediska jejich dělení, a to dělení podle významu a dělení podle převládající funkce. Dělení podle těchto charakteristik jsem proto dále rozpracovala do následující podoby:

I. Dělení veřejných prostorů podle významu Podle významu tj. podle spádového okruhu nejčastějších uživatelů veřejného prostoru, můžeme veřejné prostory členit na následující řádovostní kategorie:

1. lokální - vnitroblokové a polovnitroblokové prostory, které mají význam zejména pro obyvatele nejbližšího okolí. Základní charakteristikou lokálně významných veřejných prostorů je důraz na jejich obyvatelnost. Jsou to prostory, které vytvářejí zázemí obyvatelům okolních domů, místa pouze neformálních až intimních každodenních kontaktů, místa her dětí. Tyto prostory zpravidla obsahují pouze vybavení zajišťující jejich obyvatelnost - dětská hřiště, lavičky apod. Nemusí být zcela fyzicky oddělena od okolních prostorů, nicméně cizí návštěvník v nich jednoznačně pociťuje, že již narušuje soukromí místního obyvatelstva.

2. místní - veřejný prostor, který je jedním z několika popř. mnoha obdobných v městské čtvrti. Základní charakteristikou místně významného veřejného prostoru je nejširší možné promísení všech funkcí. Funkce kulturně - společenská je v poloze neformálních kontaktů, i když tyto ještě mohou nabývat masovější charakter (např. jako neformální slavnosti v rámci komunity). Rovněž tak obchodní funkce oproti následujícím typům ustupuje, a to zejména do podoby prodeje zboží každodenní spotřeby (potraviny, drogistické zboží apod.). Občerstvení je spíše ojedinělé a má často i podobu centra místní "kultury". Velmi významný je zvyšující se podíl funkce bydlení, která má převládající a určující charakter. S funkcí bydlení souvisí potřeba rozvoje rekreační funkce, a to nejen ve formě krátkodobé každodenní rekreace, ale i rekreace víkendové. Z hlediska dopravy je žádoucí, aby místní centra byla dopravně vyvážená v tom smyslu, že se na nich musí mísit všechny typy dopravy - pěší, cyklisti, městská hromadná doprava (MHD) i individuální automobilová doprava (IAD). IAD by ale neměla nabývat většího významu než ve formě obslužných komunikací. Z prostorového hlediska jsou místně významnými veřejnými prostory náměstí, městské třídy, případně menší parky a parkově upravené plochy.

3. okrskový - veřejný prostor, který je typický pro určitou městskou část nebo čtvrť; V těchto prostorech převažuje kulturně společenská a obchodní funkce, i když v poněkud omezené míře oproti celoměstsky významným prostorům. Z hlediska kulturně společenské funkce je zde jasný posun k poloformálnímu a neformálnímu střetávání, i když ještě v poměrně velkém měřítku, co se týče rozsahu konaných akcí. V oblasti obchodní se jedná zejména o obchod v budovách, které obklopují veřejný prostor a vytvářejí tak živý obchodní parter. Ve vlastním veřejném prostoru se mohou vyskytovat prodejní stánky. Pokud je veřejný prostor nebo jeho část upravena jako tržiště, jedná se vždy o denní trhy menšího rozsahu a významu. V oblasti občerstvení je patrný útlum této funkce a její posun k méně okázalým způsobům stravování - převažují restaurace nižších cenových skupin, bistra a bufety. Ve veřejném prostoru jsou často umístěny stánky s rychlým občerstvením, případně předzahrádky. Z dopravního hlediska by měl v okrskově významném centru nastat kompromis mezi všemi druhy dopravy. Okrskově významná centra jsou často významnými přestupními uzly MHD, případně mezi MHD a ostatními druhy dopravy, podíl IAD zde ale není zanedbatelný a nebylo by správné IAD významně potlačovat. Podíl IAD ale v žádném případě nesmí omezovat ostatní typy dopravy - zejména dopravu pěší a cyklistickou a dále nesmí mít zásadně negativní (v krajním případě dokonce likvidační) vliv na ostatní funkce prostoru. V okrskově významném centru nabývá na významu i funkce bydlení (i když jen v omezené míře) a s ní spojená funkce rekreační - zejména krátkodobá rekreace místního obyvatelstva. Z prostorového hlediska se u veřejných prostorů okrskového významu jedná nejčastěji o náměstí, případně kombinaci náměstí a městské třídy resp. křižovatku městských tříd.

4. celoměstský - veřejný prostor, který je občany vnímán jako nejdůležitější, nejvýznamnější ve městě - může být totožný s některým z následujících typů (Specifickým typem celoměstsky významných veřejných prostorů jsou celoměstsky významné plochy zeleně, které mají své zvláštní charakteristiky z hlediska jejich využití i zapojení do systému veřejných prostorů a jsou proto popsány samostatně.). Pro jejich využití je charakteristická obchodní a kulturně - společenská funkce. Slouží pro formální i neformální setkávání občanů (politické demonstrace, divadelní a hudební produkce apod.). Tyto veřejné prostory jsou obklopeny živým obchodním parterem. Ve vlastním prostoru jsou často umísťovány prodejní stánky případně celá plocha či její podstatná část je upravena jako tržiště (denní či výroční trhy). Obchodní funkce je doplněna možností občerstvení, jak sítí restaurací, bister a bufetů umístěných v objektech obklopujících veřejné prostory celoměstského významu, tak i stánky s rychlým občerstvením případně letními předzahrádkami, které jsou přímou součástí využití veřejného prostoru. V oblasti dopravy je snaha maximálně potlačit individuální automobilovou dopravu, a tak se z hlediska dopravního setkáváme s celoměstsky významnými veřejnými prostory zejména jako s pěšími zónami, kombinovanými zónami pro pěší a MHD, případně v kombinaci maximálně s obslužnou IAD tzv. zóny 30. Významnou charakteristikou celoměstsky významných prostorů je skutečnost, že funkce bydlení, jak na samotných veřejných prostorech, tak i v objektech tyto prostory obklopujících je v maximální míře potlačena. Z prostorového hlediska nabývá celoměstsky významný veřejný prostor podoby systému ulic a náměstí (příp. zákoutí, drobných zelených ploch).

5. regionální - veřejný prostor symbolizující určitý region. Z hlediska prostorového uspořádání a funkční náplně jsou tyto veřejné prostory v podstatě totožné s celoměstsky významnými veřejnými prostory, jen formálních akcí regionálního významu se zde odehrává větší množství. Z logiky věci vyplývá, že regionálně významný veřejný prostor se může nacházet pouze v regionálně významném sídle.

6. nadregionální, národní - veřejný prostor vytvářející nebo symbolizující identitu národa, státu nebo jiné velké a významné skupiny obyvatelstva. Tak jako u regionálně významného veřejného prostoru, i zde je funkční a prostorová skladba totožná s celoměstsky významnými veřejnými prostory. S tímto veřejným prostorem se ztotožňuje regionální nebo národní cítění obyvatelstva, z čehož plyne poměrně vysoké procento formálních akcí regionálního nebo celonárodního významu. Z logiky věci vyplývá, že nadregionálně nebo národně významný veřejný prostor se může nacházet pouze v metropoli. Pro Českou republiky jsou takovýmito prostory zejména Václavské a Staroměstské náměstí v Praze.

Celoměstsky významná plocha zeleně Jak již bylo uvedeno výše celoměstsky významné plochy zeleně (zejména v podobě parků a lesoparků) mají specifické charakteristiky, co se nároků na jejich funkční využití a uspořádání jednotlivých funkcí týče. Převažující funkcí, které jsou všechny ostatní podřízeny je v tomto typu prostoru rekreace. Rekreace zde představuje nejširší škálu od krátkodobého každodenního odpočinku, přes rekreaci víkendovou, až po nabídku vyžití celoroční rekreace pro skupiny obyvatelstva, které nechtějí nebo nemohou v době hlavní rekreační sezóny město opustit. V oblasti rekreace se tedy jedná zejména o zařízení pro děti (od hřišť pro nejmenší v podobě pískovišť a houpadel, přes hřiště pro větší děti až po robinzonádní hřiště pro teenagery). Vedle toho se zde musí uplatnit zařízení pro příležitostný sport (volejbalová hřiště, tenisové kurty, minigolf, stolní tenis apod.). Tato hlavní rekreační funkce prostoru by měla být doplněna přiměřeným rozsahem a formou příležitostí pro občerstvení (předzahrádky a bufety). Funkce obchodní a obytná jsou z tohoto typů veřejných prostorů vyloučeny (s výjimkou prodeje přímo souvisejícího s rekreační funkcí). Doprava by měla být omezena na minimum, a to zejména ve formě dopravy pěší, případně cyklistické.

II. Dělení veřejných prostorů podle funkce Každý veřejný prostor je kromě svého základního typologického uspořádání charakterizován zejména svou funkční náplní. Podle základní funkce dělíme veřejné prostory na: - společenské / slavnostní / reprezentační; - obchodní; - shromažďovací / rozptylové; - dopravní; - rekreační / oddechové; - obytné.

Funkční náplň je významná zejména u náměstí neboť, jak uliční prostor, tak plochy zeleně, mají svou základní funkci zakódovánu již ve své prvotní charakteristice. Hlavní funkční náplní ulice je funkce dopravní, ve všech jejích podobách (viz následující text) a v plochách zeleně vždy převažuje rekreační funkce. Mezi jednotlivé funkční subtypy veřejných prostorů řadíme:

Společenské / slavnostní / reprezentační náměstí jsou centrální městské prostory s výraznou společenskou funkcí, které slouží buď jako reprezentační prostory nebo jako místa zejména formálního shromažďování obyvatelstva. Jedná se o místa sloužící k setkávání obyvatelstva a návštěvníků města, k pořádání slavností, přehlídek apod. Prostor je charakteristický převládajícími formálními sociálními kontakty.

Obchodní náměstí / ulice je veřejný prostor, který je věnován obchodu a službám přímo v ploše veřejného prostoru nebo je občanským vybaveních charakteru obchodu a služeb lemován. Tento veřejný prostor mívá bohatý parter a je jedním z nejživějších, protože vytváří velké množství cílů a příležitostí k aktivitám a bohatým sociálním kontaktům. U sociálních kontaktů převládají spíše ty neformální. Samostatnými subtypy obchodních veřejných prostorů je pasáž a tržiště.

Shromažďovací / rozptylová náměstí tvoří prostor před významnými veřejnými budovami (divadla, církevní stavby apod.). Prostor je využíván zejména v souvislosti s funkcí dané veřejné budovy pro přenesení zátěže v době začátku a konce akcí v budově konaných. Někdy může přebírat i doprovodné funkce - rozšíření funkce budovy např. divadelní festivaly konané i mimo prostory divadla, církevní oslavy a shromáždění.

Dopravní ulice / náměstí je prostor, který je v převážné míře věnován individuální automobilové dopravě, a to jak v pohybu, tak jako plocha pro dopravu v klidu (parkování). Díky hlavní funkci bývá prostor zatížen hlukem a exhalacemi natolik, že většina ostatních aktivit je snížena na minimum nebo zcela potlačena. Míra sociálního kontaktu v takových prostorech je v podstatě nulová.

Rekreační / oddechový veřejný prostor (náměstí / park) má převažující rekreační až obytnou funkci. Velmi často má výraznou parkovou úpravu a může tvořit přechod k parkům. Z toho vyplývá i nižší nabídka aktivit. Sociální kontakty mají převážně neformální charakter.

Obytná náměstí / ulice jsou místa, kde většinou dochází k přechodu od veřejného prostoru k poloveřejnému nebo polosoukromému. Z toho vyplývá i charakter sociálních kontaktů a aktivit, které mají neformální až intimní charakter (hry dětí, venčení psů ...), které vychází ze skutečnosti, že jejich účastníci se většinou vzájemně znají a mají k sobě bližší vztah. Tomuto charakteru musí být jednoznačně přizpůsoben parter, povrchové úpravy a další vybavení ulice.

Domnívám se, že toto dělení veřejných prostorů charakterizuje jejich základní kategorie v podrobnosti použitelné pro současné územně plánovací nástroje (viz kapitola 3.6.).

3.2. Typy veřejných prostorů

Z hlediska fungování systému jsou veřejné prostory principiálně tvořeny uzly a koridory / spojnicemi.

Uzly. Za uzly jsou považovány ty veřejné prostory v nichž převládají pobytové aktivity. Nejčastěji se jedná o náměstí a parky, ale mohou to být i ostatní veřejná prostranství jako jsou např. obytné ulice.

Koridory a spojnice. Jsou to prostory u nichž je důraz kladen na pohybové činnosti tj. ulice, ostatní pěší, cyklistické a smíšené trasy. Koridory a spojnice v dobře fungujícím městském systému by měly přednostně umožňovat komfortní pěší a cyklistický pohyb a kvalitní dostupnost MHD. Ve smíšených trasách by měla být podporována pouze "zklidněná" a náležitě zpomalená individuální automobilová doprava. Koridor může obsahovat i další formy přepravy (motorové). Trasa koridoru může být dočasně nebo trvale přerušena bariérou. Vedle pohybové činnosti se v dobře upravených spojnicích (např. obchodní ulice) může odehrávat i nezanedbatelné procento pobytových aktivit - stání, sezení, mluvení a naslouchání apod.

Systém veřejných prostorů je tvořen nejen přímými vazbami pěšími a cyklistickými, ale i vazbami MHD. V této souvislosti rozlišujeme dvě zásadní roviny intenzity propojení jednotlivých veřejných prostorů města pomocí MHD, a to intenzivní a slabou vazbou MHD. Spojení MHD má za úkol překonat jednak dlouhé vzdálenosti, které jsou pro pěšího již nepříjemné nebo tzv. mrtvá místa v systému tj. místa, kde nejsou pro pěšího žádné nebo pouze minimální atraktivity v podobě obchodu a dalších služeb.

3.3. Systém veřejných prostorů

Již v rámci prvního roku řešení výzkumného úkolu jsme nastínili existenci různých úrovní systémů veřejných prostorů. Ve druhém roce jsme se zaměřili na propracování klasifikace těchto systémů veřejných prostorů a jejich základních skladebních prvků s ohledem na jejich využitelnost v územně plánovacím procesu.

Základní typy systémů veřejných prostorů jsou: Celoměstský systém je ve městě tvořen především centrem, jako střediskem života města a jeho hlavními tepnami. V tomto systému se odehrává největší část veřejného života, je zde nejvíce atrakcí, intenzita provozu je vysoká, dochází k velkému množství společenských kontaktů, kypí zde život. Kvalita veřejných prostorů zde je zásadní pro život města a ovlivní především cestovní ruch a dojem, které město zanechá ve svých návštěvnících. Má však také velký vliv na obyvatele, na jejich identifikaci s městem, na pocit příslušnosti a sounáležitosti. Hlavní - základní síť veřejných prostorů je tvořena uzly a koridory celoměstského nebo okrskového významu. Chybějící pěší trasa může být nahrazena trasou MHD, a to v případě, kdy je atraktivita pěší trasy nedostatečná, pěší trasa je příliš dlouhá anebo dochází ke kombinaci obou těchto situací.

Okrskový systém (systém na úrovni městské čtvrti nebo části) navazuje na celoměstský systém veřejných prostorů a dále jej rozvíjí na úrovni života určité městské části. Jedná se vždy o spojitý systém pro pěší resp. cyklistickou dopravu, který zahrnuje, jak ryze veřejné prostory okrskového významu s obchodní a společenskou funkcí, tak i určité veřejné prostory obytného a rekreačního charakteru.

Lokální systém je tvořen ostatními veřejnými prostory. Jejich součástí se zde stávají i prostory polosoukromé nebo soukromé jako možný zdroj podnětů pro aktivity a jako část scény, kterou vnímá pozorovatel. Intenzita provozu je nižší, nachází se zde méně atrakcí a odehrává se zde běžný každodenní život obyvatel města. Kvalita těchto prostorů je důležitá především pro osobní pohodu obyvatel a pro jejich identifikaci s úzkým sousedstvím.

Intenzivní vazba MHD. Jedná se o spojení s vysokou frekvencí jednotlivých spojů MHD (ve špičce cca s max. 5 min. intervalem). Podle velikosti města pak dále závisí na kapacitě MHD tj. v rámci intenzivní vazby se uplatňují zejména kapacitní formy MHD (metro, tramvaj, výjimečně trolejbus).

Slabá vazba MHD. Jedná se o spojení méně kapacitní MHD (trolejbus, autobus), který má ve špičce rozestup mezi jednotlivými spoji do 15 min. Je-li toto spojení řidší nelze o vazbě mezi jednotlivými veřejnými prostory v systému již hovořit - tj. systém se stává nespojitým.

V každém z výše uvedených systémů, pak můžeme veřejné prostory rozdělit na stabilizované,nestabilizované a chybějící. Chybějící prostory se stávají spolu s dalšími překážkami bariérami v systému.

V našich současných podmínkách obvykle systém veřejných prostorů bohužel spojitý není. Ve struktuře města se za dobu jeho vývoje nahromadila celá řada míst, která dnes tvoří bariéry v systému veřejných prostorů tj. jsou pro pěší resp. cyklistický provoz ve městě neprostupné nebo prostupné s velkými obtížemi.

Typů bariér ve městě může být celá řada, od přírodních liniových bariér daných topografickou charakteristikou území (např. terénní zlomy, vodní toky apod.) přes přírodní bariéry plošné (vodní plochy, bažinatá nebo podmáčená území) až k bariérám umělým - vytvořeným ve městě člověkem. Umělými bariérami ve městě jsou v oblasti liniové všechny významné dopravní trasy (železnice, silnice od kategorie sběrných komunikací) a v oblasti bariér plošných zejména uzavřené areály. Stávající uzavřené areály mohou v systému veřejných prostorů plnit v zásadě dvě základní polohy. První z nich je existence bariéry vytvořené v systému veřejných prostorů, druhým z nich je možný potenciál těchto areálů pro vznik ať již okrskového nebo místního centra. Uzavřené areály můžeme v zásadě rozdělit na následující typy: a) Stabilizované aa) uzavřené - neprostupné areály (např. průmyslové závody); ab) polootevřené - částečně prostupné areály (např. nemocnice, výstaviště). b) Nestabilní ba) s potenciálem k otevření - bývalé průmyslové areály určené k přeměně na kulturně - společenská a obchodní centra (např. v Brně Vaňkovka); bb) bez potenciálu k otevření - určené k revitalizaci na původní funkci (např. průmysl).

Z hlediska tvorby systému veřejných prostorů není příliš podstatné o jaký typ bariéry podle způsobu jejího vzniku se jedná, ale je-li tato bariéra rozumnými technickými prostředky překonatelná či nikoliv. Z tohoto úhlu pohledu pak bariéry rozdělujeme na nepřekonatelné (výrazné terénní zlomy, vodní plochy) a překonatelné (mosty přes vodní toky, nadchody či podchody přes dopravní trasy apod.). Vyhodnocení překonatelnosti bariéry je otázkou návrhu systému veřejných prostorů.

Systém veřejných prostorů nelze nikdy považovat za ukončený a neměnný, i když je v čase velmi stabilní. Přesto lze ve městě nalézt plochy a prostory, které mají potenciál zapojit se do systému veřejných prostorů města, ať již ve formě okrskově významného nebo místně významného veřejného prostoru a doplnit tak chybějící prvky systému. Je ale třeba mít na paměti, že potenciál míst stát se veřejným prostorem určitého řádu nemusí být (a mnohdy také není) v reálu naplněn. Předpokládáme-li, že každé velké město má již stabilizované městské centrum tj. veřejné prostory celoměstského významu, můžeme potom plochy s potenciálem veřejného prostoru rozčlenit do dvou základních kategorií, a to na místa s potenciálem okrskově významného veřejného prostoru a na místa s potenciálem místně významného veřejného prostoru.

Místa s potenciálem okrskově významného veřejného prostoru jsou lokality ve městě, které jsou aktuálně bez funkčního využití nebo jejich funkční využití dožívá. Nejčastěji se jedná o staré průmyslové areály v centrálním městském prostoru, v nichž již byla ukončena výroba a nebo se ukončení výroby očekává resp. připravuje. Nachází-li se takovýto areál v místech, kde není struktura systému veřejných prostorů stabilní resp. kompletní jsou bývalé průmyslové areály mnohdy jediným potenciálním zdrojem vzniku nového veřejného prostoru. Pro tento vznik je ale zásadní dobré zapojení do již existujícího systému veřejných prostorů, a to ať již přímým pěším napojením, tak i napojením MHD.

Místa s potenciálem místně významného prostoru jsou nejčastěji místa, která již funkci veřejného prostoru plní, ale v řádovostně nižší kategorii tj. pouze jako lokálně významné prostory 1. řádu tj. prostory využívané pouze obyvateli nejbližšího okolí. Jejich poloha ve městě, rozvoj resp. revitalizace funkcí v jejich okolí, jim ale dávají šanci stát se hierarchicky vyšším místem ve struktuře veřejných prostorů města. Zdrojem těchto příležitostí je nejčastěji rozvoj obchodní a občerstvovací funkce v parteru přilehlých objektů, dobrá vazba místa na významnou zastávku MHD apod.

3.4. Základní plánovací úrovně a nástroje

V rámci zkoumání základních plánovacích úrovní a nástrojů byly zkoumány příklady zapracování problematiky veřejných prostorů do územně plánovacích dokumentací. Na základě výše uvedených úrovní byly územně plánovací nástroje rozděleny do několika charakteristických kategorií (vč. příkladů zkoumaných materiálů):

1. Územní plány měst Hradec Králové, Brno, Olomouc, Ostrava, Lipník nad Bečvou, Kostelec na Hané. 2. Územní plány venkovských sídel Ve spolupráci s architektonickým atelierem ing. arch. Vrubla byly zkoumány obce okresu Přerov: Hačky, Jezernice, Klokočí, Milenov, Bohuslávky, Hlinsko, Horní Nětčice, Hrabůvka, Oplocany a Uhřičice. 3. Regulační plány Hradec Králové: lokalita Aldis, lokalita Hořická ulice, Moravské Předměstí; Brno: městská památková rezervace, Mendlovo náměstí, Židenice, Kohoutovice, lokalita Viniční; Lipník nad Bečvou - lokalita Zelinka. 4. Urbanistické studie Hradec Králové - řešení parteru v městské památkové rezervaci a zóně - Malé náměstí, náměstí V Kopečku, Tylovo a Eliščino nábřeží, Čelakovského ulice a Baťkovo náměstí atd. Brno - Žerotínovo náměstí, Nové Sady, Šilingrovo náměstí, Masarykova ulice, Jánská, Orlí atd. Třešť - náměstí. 5. Urbanistické soutěže Brno - Jižní centrum, Římské náměstí, Mendlovo náměstí, náměstí Svobody; Hradec Králové - Masarykovo náměstí a Švehlova ulice; Třebíč - Karlovo náměstí; Přerov - Masarykovo náměstí; Vyškov - Masarykovo náměstí.

Z rozboru dokumentů územního plánování lze říci, že v naší praxi jsou v současnosti pro řešení problematiky veřejných prostorů využívány zejména urbanistické studie jako podkladový materiál pro další fáze projektové přípravy směřující k přestavbě parteru veřejných prostorů. Veřejné prostory jsou pro řešení nejčastěji vybírány ad hoc způsobem. Nejčastěji se jedná o historická náměstí v centrech menších nebo středních měst, případně přestavby již existujících pěších zón. Urbanistické studie takto zpracovávané jsou pak jen zřídka projednávány s veřejností (jako územně plánovací podklad totiž jejich projednání není zákonem nařízeno), a tak se velmi často veřejnost s přestavbou prostoru seznámí až po jejím dokončení.

Zejména pro historicky cenná území - veřejné prostory, které se nacházejí v městských památkových zónách nebo rezervacích je poměrně obvyklým jevem upořádání ideové urbanistické soutěže. Urbanistické soutěže jsou jednak využívány pro vyhledávání nejvhodnějšího uspořádání parteru centrálního náměstí (Brno, Hradec Králové, Olomouc, ale i např. Přerov, Třebíč), případně složitého území s velkým množstvím navzájem kolidujících funkcí (Brno - Mendlovo náměstí, Stará osada). Je třeba ovšem zmínit, že se změnami v zákoně o zadávání veřejných zakázek a s celou řadou problémů, které urbanistické soutěže provázely zejména v polovině 90. let, je tato forma postupně opouštěna. Výběr vhodného řešení je zde svěřen do rukou odborné komisi, jejíž názor se velmi často neshoduje s míněním veřejnosti, což po ukončení soutěže, ve fázi přípravy realizace přestavby prostředí přináší celou řadu problémů.

Regulační plány se do problematiky veřejných prostorů odrážejí překvapivě poměrně málo. Možným důvodem může být i poměrně malá rozšířenost regulačních plánů v naší územně plánovací praxi celkově. Existující (nebo i rozpracované) regulační plány se potom soustředí zejména na vymezení regulativů pro zastavitelná území. Regulace nezastavitelných ploch, je oproti tomu výrazně potlačena. Omezeny jsou zde zejména na regulativy dopravního charakteru, případně charakteru ochrany zeleně.

Problematika veřejných prostorů v územních plánech měst a obcí (bez ohledu na velikost sídla) je redukována na vymezení nezastavitelných ploch, pro něž velmi často absentuje jakákoliv regulace. Výjimku v tomto ohledu tvoří (ze zkoumaného souboru) jen textová část Územního plánu města Brna, kde jsou vytipována nejproblematičtější území a je stanovena povinnost jejich řešení urbanistickou soutěží.

3.5. Plánovací úrovně a nástroje - město, městský čtvrť a lokalita Jak již bylo popsáno v předešlých kapitolách, existují ve městě v zásadě tři úrovně systému veřejných prostorů. Stejně tak nám naše územně plánovací praxe a vedle ní i strategické plánování nabízí několik úrovní dokumentací a podkladů. Jejich vzájemnou kombinací by bylo možno problematiku veřejných prostorů do plánovací města a obcí lépe zapojit - viz následující tabulka.

Územní plánování Strategické plánování III. úroveň - MĚSTO     celoměstský systém VP územní plán města vize   M 1:10 000, 1: 5 000     II. úroveň - MĚSTSKÁ ČÁST / ČTVRT     okrskový systém VP regulační plán městské části strategický plán   M 1:5 000, 1:2 000     I. úroveň - LOKALITA     lokální systém VP regulační plán lokality, akční plán     urbanistická studie     M 1:2 000, 1 000, 1:500

Pro další rozpracování plánovacích úrovní a s nimi souvisejících nástrojů je třeba si tyto alespoň rámcově definovat. Je logické, že popsaný systém je vztažen k nejsložitějším sídelním útvarům tj. velkým městům a metropolím s tím, že pro menší města fungují logicky systémy I. a II. kategorie a pro malá tj. venkovská sídla pouze systémy I. kategorie.

3.6. Využitelné nástroje územního a strategického plánování

Nástroje územního plánování Územní plánování si za více než 100 let své nepřetržité existence vydobylo své pevné postavení v životě našich měst a stalo se nezbytnou součástí života samosprávných celků na všech úrovních. Nikdo proto nepochybuje o tom, že pro jakékoli řízení rozvoje resp. změny v území, musí být provedeno na platformě územního plánování. Pro problematiku veřejných prostorů a zejména jejich systémů je pak rozhodující, aby jednotlivé územně plánovací úrovně řešily odpovídající úroveň systému veřejných prostorů.

III. úroveň - MĚSTO Jak vyplývá z tabulky, relevantním nástrojem pro tvorbu celoměstského systému veřejných prostorů je územní plán města. V tomto územně plánovacím dokumentu by měly být zakotveny zásady pro vytvoření celoměstského spojitého systému hierarchicky uspořádaných a vzájemně provázaných prostorů. Tato úroveň bude zahrnovat zejména 4. a 3. řádovostní úroveň veřejných prostorů, tj. celoměstsky a okrskově významné veřejné prostory, a to jak uzly, tak i trasy.

II. úroveň - MĚSTSKÁ ČÁST / ČTVRŤ Pro řešení systému veřejných prostorů ve II. úrovni tj. okrskového systému veřejných prostorů se jeví jako relevantní územně plánovací nástroj regulační plán zpracovaný pro území městské části nebo čtvrti. Tato úroveň bude zahrnovat zejména 3. a 2. řádovostní úroveň veřejných prostorů, tj. okrskově a místně významné veřejné prostory, a to jak uzly, tak i trasy.

I. úroveň - LOKALITA Pro řešení systému veřejných prostorů v I. úrovni tj. lokálního systému veřejných prostorů se jeví jako relevantní územně plánovací nástroj regulační plán zpracovaný pro území dané lokality (zóny) nebo projednaná podrobná urbanistická studie. Tato úroveň bude zahrnovat zejména 2. a 1. řádovostní úroveň veřejných prostorů, tj. místně a lokálně významné veřejné prostory, a to jak uzly, tak i trasy.

Nástroje strategického plánování

Strategické plánování se v našich městech a obcích začalo objevovat přibližně v polovině 90. let 20. století, kdy první osvícené radnice dospěly k závěru, že řídit - zejména velké město, pouze na základě ad hoc rozhodnutí či ročních rozpočtů je prakticky nemožné. Smyslem strategického plánování na rozdíl od plánování územního není vytváření pouze plánů, ale zejména vytváření "konsensu", "společných vizí" a hledání nástrojů k jejich naplňování.

Nejvýznamnějším nástrojem strategického plánování na úrovni měst a obcí jsou strategické plány. Z rozboru strategických plánů, který provedli studenti Fakulty ekonomicko-správní University Pardubice vyplývá, že problematika veřejných prostorů je zde poměrně často zmiňovaná. Nikoli ovšem v našem urbanistickém pojmosloví, ale je formulována laicky a řazena do nejrůznějších kategorií jako je "image města", "město - centrum regionu" apod.

Jak vyplývá z výše uvedené tabulky, jednotlivé fáze strategického plánování lze vhodně propojit s procesem územního plánování a výrazně tak zvýšit dopad plánovacího procesu v oblasti tvorby veřejných prostorů. První pokus v tomto směru jsme proto experimentálně vyzkoušeli při tvorbě nového Profilu města Hradce Králové (analytické části strategického plánu), kam jsme vsadili samostatnou kapitolu zabývající se veřejnými prostory v centrální části.

Protože dílčím cílem pro 2. rok řešení výzkumného projektu byl zejména rozbor analytické části plánovacího procesu soustředili jsme se kromě rozboru standardních plánovacích dokumentů i na možnosti využití nových průzkumových metod, jako podkladového materiálu pro vlastní plánovací proces. V rámci možných nových podkladovým materiálů jsme zkoumali možnosti většího zapojení sociologických šetření do přípravy plánovacího procesu veřejných prostorů, a to zejména z důvodu významného vlivu sociologických a psychologických charakteristik obyvatelstva na stav, uspořádání a využívání (úspěšnost či neúspěšnost) veřejného prostoru. Vytipovány a následně prozkoumány byly následující typy sociologických šetření.

Sociologická šetření Při úvahách o veřejných prostorech nesmíme ani na chvíli zapomínat, že se jedná o prostředí ve kterém se odehrává každodenní život města. Vnímání veřejných prostorů jako "obývacích pokojů" města přináší ale řadu otázek jakými prostředky zjišťovat využívání a vnímání lidmi - obyvateli a návštěvníky města. Sociologický výzkum je proto nezastupitelným vědeckým výzkumem, zkoumajícím veřejné prostory z pohledu společenských věd, výzkumem zabývajícím se jejich kvalitativní hodnocením, způsoby a intenzitou jejich využití atd. Techniky použitých sociologických výzkumů se různí dle předem definovaného cíle průzkumu.

Dotazníková šetření Tradičním a velmi vhodným typem sociologického výzkumu je využití techniky dotazníků, sledující poznání určitých konkrétních jevů v určitém konkrétním souboru osob. Výhodou jsou předem formulované otázky, možnost hromadného statistického zpracování a možnost opakování v určitých časových intervalech s cílem zjištění vývoje. Dotazníky mohou být vyplňovány přímo, prostřednictvím sítě tazatelů či nepřímo ve zvoleném výběrovém souboru.

V rámci řešení výzkumného úkolu byly tyto techniky ověřovány pro Hradec Králové v rámci šetření, které proběhlo v červenci 2002.

Metody pozorování Z Gehlova pojetí prostoru vyplývá, že čím je lepší fyzické prostředí města tj. zejména jeho veřejných prostorů, tím jsou větší předpoklady pro jejich užívání lidmi a tím také město lépe plní svoji společenskou roli. Otázkou potom ale je, jak zjistit, kolik lidí se ve veřejných prostorech vyskytuje. Američtí architekti vedení W. H. Whytem vyvinuli v 70. letech 20. století několik metod jako jsou sčítání, mapování chování a stopování (tracking), které jsme se v polovině 90. let pokusili transformovat pro využití v podmínkách České Republiky (Tilley, Šilhánková, Navrátilová, 1996). Na základě této práce vznikly dvě metody vhodné pro užití v našich podmínkách, a to sčítání pohybu pěších a mapování chování.

Sčítání pohybu pěších je technika terénního sběru informací, při které si údaje o počtu osob, které projdou sledovaným územím zaznamenávají do sčítacích formulářů. Technika sčítání zkoumá: 1. počet lidí nacházejících se na stanoveném místě pozorování. Sčítáním se zjišťuje "zahuštěnost" prostoru lidmi. 2. konflikty mezi chodci a vozidly.

Sčítání umožňuje pochopit vztahy mezi chodci a vozidly, a to zvláště v místech, kde se chodci snaží přejít komunikaci, i když k tomu nejsou podmínky.

Mapování chování je technika terénního sběru informací, při kterém výzkumník na základě vlastního pozorování značí údaje o chování lidí do připravených formulářů. Technika mapování chování zkoumá: 1. Činnosti lidí ve veřejných prostorech. Analýzou činností lze zjistit, jakými lidskými činnostmi tento prostor žije a jaké podmínky potřebuje k tomu, aby činnosti, které slouží k oživení prostoru mohly být dále rozvíjeny. Na základě výsledků se jednak určí druh městského mobiliáře, kterým by měl být prostor vybaven (lavičky, odpadkové koše, hodiny, poutače atd.), jednak se určí jeho rozmístění, vzhledem k lidským činnostem a potřebám. Rovněž se sleduje, zda je optimální šířka chodníků a to vzhledem k množství lidí, kteří zde procházejí a činnostem, které vykonávají. 2. Využívané a nevyužívané části veřejného prostoru.

Analýza prostoru z hlediska jeho využití lidmi zjišťuje, která místa ve zkoumaném prostoru patří mezi přitažlivá a lidmi navštěvovaná, a která naopak jsou prázdná a neoblíbená. Na základě analýzy výsledků můžeme určit místa, jež je třeba vybavit tak, aby se stala pro lidi opět přitažlivá.

Metody pozorování byly u nás použity v letech 1996 a 1997 v Brně při přípravě podkladů pro řešení prostoru Mendlova náměstí na Starém Brně a jako podkladový materiál pro urbanistickou soutěž na řešení náměstí Svobody.

V rámci řešení výzkumného úkolu byly tyto techniky opětovně ověřovány pro Hradec Králové (podzimní zkoumání v roce 2001 hrazené z prostředků Magistrátu města Hradec Králové a na něj navazující letní zkoumání v červnu 2002 hrazené z prostředků grantového úkolu).

3.7. Metodický fond VP

Metodický fond "Veřejné prostory" byl založen na Ústavu teorie urbanismu FA VUT v Brně v roce 1998 jako základní archivní médium pro sledovanou problematiku - průběžně doplňovaný textový a obrazový materiál k problematice veřejných prostorů (písemné materiály, bibliografické záznamy a rešerše literárních pramenů, obrázky fotografie, diapozitivy, folie pro zpětný projektor).

Ve vazbě na doplnění tohoto metodického fondu v rámci 1. roku řešení byl tento fond nově ve 2. roce řešení grantového úkolu doplněn jednak o fyzické přírůstky zahraniční literatury, jednak o odkazy na dosud u nás obecněji neznámé a nedostupné prameny. Jedná se zejména o následující tituly: WHYTE, W.H.: The Social Life of Small Urban Spaces, Project for Public Spaces, New York 2001 COOPER MARCUS - C., FRANCIS, C.: People Places. Design Guidelines for Urban Open Space, Van Nostard Renholds, New York 1998 WHYTE, W.H.: City. Rediscovering the Center, Doubleday, New York 1988 GIROUARD, M.: Cities & People, Yale University Press, New Haven - London, 1985 CELIK, Z. - FAVRO, D. - INGERSOLL, R.: Streets. Critical Perspectives on Public Spaces, University of California Press, Berkeley - Los Angeles - London, 1994 GIRARDET, H.: Creating Sustainable Cities, Green Books, Foxhole 1999 SHIBLEY, R. A KOL.: Commitment to Place: Urban Excellence & Community, Brunner Foundation, Cambridge 1999 KATZ, P.: The New Urbanism. Toward an Architecture of Community, McGraw-Hill, New York 1994

Dále byl fond doplněn o fotografický materiál úspěšných veřejných prostorů a projekty těchto prostorů - materiály byly získány zejména při zahraničních cestách do Německa a do USA.

Veškeré žádosti o další materiály k řešené problematice nebo otázky, připomínky a náměty směřujte prosím na e-mailovou adresu: vladimira.silhankova@atlas.cz